…Jozef Chocholouš se řadil spíše  průměrným rozhodčím. Jednou jsem sledoval v hledišti zápas na Spartě, kdy proti domácím nařídil přímý kop ze zhruba dvaceti metrů. Ale ať dělal, co dělal, neposlušnou zeď dostal maximálně šest metrů od balónu. Lidi bouřili, situace byla mírně vyhrocená, a tak se mu nechtělo tahat z kapsy žluté karty. Když zjistil, že jeho dvouminutová snaha je marná, rozhodl se pro kuriózní řešení: popadl míč, udělal několik vrabčích - pardon: spíše chocholouších - krůčků a postavil ho tři metry dozadu!!! Počet diváků, kteří doplatili na záchvat smíchu, se však zjistit nepodařilo.

… Jednou vstřelil Peter Herda na Slavii neregulérní gól, jenže kolega Wencl mu ho uznal, přestože to by jinak velký znalec pravidel. To bylo tak. Herda zahrával ze třiceti metrů nepřímý kop a nádhernou bombou trefil břevno. Kdyby balon skončil v síti, gól by neplatil. Ten se však odrazil, přeplachtil všechny hráče namačkané kolem šestnáctky i v ní, dostal se zpátky k Herdovi a ten, aniž by jeho ránu někdo tečoval, poslal z voleje míč mezi tyče. Bylo to jednoznačně dvojí hraní míče a branka neměla v žádném případě platit! Bohužel, Wencl si to zřejmě neuvědomil a dopustil se chyby.

… Čím slabší mužstva, čím horší výkon, tím nedefinovatelnější přístupy funkcionářů k nám rozhodčím. Za jejich neúspěchy můžeme většinou my! Jakoby na svoje hráče nedokázali pohledět jinak než přes skla růžových brýlí. Nevidí, že se hráč za celý zápas nezahřál ani na provozní teplotu, nevyšel(protože nechtěl) z letargie lhostejnosti ke hře či fotbalu vůbec.